Výlet na Nürburgring Nordschleife 2010 - REPORT
Napsal: 06.05.2010 18:21
Výlet na Nürburgring Nordschleife 2010
4.- 5. 5. 2010
NÁPAD
Někdy před půl rokem vzniklo na STdriveRS téma výlet na Nordschleife. Moc rád cestuji a tohle bylo ještě o to zajímavější, že cesta byla do „meky“ motorismu, na legendární severní smyčku nebo jinak řečeného do zeleného pekla. Bohužel výlet na Nordschleife po počáteční nadšení vyšel u ostatních členů trošku do ztracena, přesto jsem si řekl, že by nebylo špatné se tam podívat. Posměšky rodičů: „Stejně pojedeš zase jenom leda do prdele.“ Jsem brzo hodil za hlavu. Letos už to musí vyjít.
PLÁN
Plán byl předem daný. Volné jízdy pro veřejnost, ale kdo byl jel takovou dálku jen kvůli 15 až 20 min strávených na okruhu, proto jsem studoval internet a nechal si radit od kamarádů i předešlých čechů projíždějících tuto oblast. Rozhodnuto. Udělám si zajížďku do Sinsheimu. Tamější technické muzeum láká svoji atmosférou i unikátními vystavenými exponáty. Nejeden člověk mi jej doporučoval. Cestou zpět by nebylo špatné si projít například Frankfurt. Datum 5.května jsem si pečlivě vyhlédl dle otevřených hodin. Na letošek vycházeli pouze dva dni, kdy je otevřeno ve všední den na víc jak dvě hodiny. Všední den vybrán z prostého důvodu, méně návštěvníků, volnější trať, větší možnost si ji v klidu projet. Navíc v květnu už bývá teplejší počasí a běžně jsem nemýval ještě ten největší záhul ve škole.
PŘÍPRAVA
Cca měsíc před odjezdem jsem si přes e-mail domluvil ubytování v blízkosti tratě a města Adenau, dle doporučení českého Type-R klubu. Cena 54€ za noc pro dva lidi se snídaní není vůbec špatná. Během dvou e-mailů jsme byli domluveni. Příprava auta znamenala jarní výměnu oleje a zběžnou kontrolu celého auta. Dále pak bylo nutné nastudovat trať z videi na youtube a z PC her. Proto jsem pravidelně mastil hru GTR Evolution. Zřejmě marně. Tu trať si snad celou nejsem schopný zapamatovat. Úseky ANO, ale každou zatáčku jak po sobě následuje NE.
JAK TO BYLO SE SAMOTNÝM VÝLETEM
Noc před odjezdem pln očekávání kam se všude podívám nemohu usnout. Stihneme to vše vůbec. Vše mám již připravené a nejraději bych již rovnou jel.
Ráno nabírám spolujezdce Fíšu v téměř předem domluvený čas. (U nás opravdu výjmečně.) A vyrážíme směr novým dobrodružstvím. Cestou mi sdělil nepříjemnou novinu. Ve čtvrtek ráno musí do práce. To je špatně. To nebudem moct být ve středu na Nordschleife až do večera.
První plánovaná zastávka je technické muzeum Sinsheim. Četl jsem, že je tam spousta zajímavých exponátů, ale to co jsem viděl mi doslova vyrazilo dech. To je na samostatnou cestu a stejně se to nedá projít vše. Tolik strojní krásy a preciznosti se jen tak nevidí. Každý si přijde na své. Alespoň připravím samostatnou fotogalerii.
Další zastávka měla být v předem domluveném penzionu přilehlé vesničce u Adenau. Na samotné trase až k Eifelskému pohoří není nic zajímavého nebo alespoň já jsem si nevšiml. Prostě dálnice, ze které sjedete 20km před Adenau. Vše bylo podle plánu než jsem dojel téměř k vesničce, kde jsem měl být ubytovaný. Poslední kilometr zákaz vjezdu, moje „Božena“ (SONY) celá splašená z toho. Nedá se nic dělat vytáhneme Fíšovu (Mio). Ta nebyla o mnoho lepší. „Jeďte 4,5km rovně.“ Křičí na mě. Dívám se před sebe a konstatuji, je tu cesta vlevo, vpravo, ale přede mnou je štěrk, možná Polačka tzn. max příjezd do nějakého statku, říkám si. Ač nerad Fíša mě přesvědčil jedeme. Po cca 1,5km přestal být štěrk. Už jen bahno a nebylo se kde otočit. Další km vyjeté koleje. Pak už byla možnost se otočit. Naštěstí. Jinak bych musel celé toto couvat. Dále už bylo průjezdno pouze pro Off-Roady a traktory. Vracím se na asfalt. Auto zasrané od bahna. To budou posměšky: Jaký byl výlet do kačírku atd. čekám jen od přátel až uvidí fotky. Vyústění cesty je vidět tady:
http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Vylet_n ... 10_003.jpg
Po přenastavení obou navigací se obě chytly a ukázali normální cestu. Náš penzion byl poznat prakticky hned. Vlála u něj česká vlajka. Já na Fíšu: „Čum už nás očekávají.“ Skutečně. Dostali jsme klíčky od pokoje, nasadili hladový výraz a anglickoněmeckým dialektem, jak já tomu pracovně říkám, dle slov na které jsem si vzpomněl: „Have you Abendessen?“ Pani ihned rozuměla. Cestou na večeři si z mého pestře zbarveného pumáckého trička udělal „flugplatz“ místní rodinný miláček, opeřenec typu corela. Volám na Fíšu: „Ty vole sundej to ze mě!“ Dostala se mi neuspokojivá odpověď: „Blázníš vždyť to klofe.“ Pani majitelka mi od nového kamaráda pomohla. Při večeři jsme prohodili pár konverzačních vět s majitelem. Dozvěděli jsme se, že nejsme první češi u nich. V půlce moji večeře za mnou zaparkoval nový Focus RS (pražská SPZtka), po chvíli se to začlo rojit BMW M3 E46, BMW 325i E30, Honda Accord Type-R (jestli jsem postřehl správně vše z Prahy respektive středních čech). Úterní noc tedy bylo jen české osazenstvo hostů. Fajn paráda. Alespoň nebudem za úplné trubky.
Večer jsme zajeli ještě k novému Nürburgringu udělat pár fotek a kouknout kde co je. Pak nakutě a ráno brzo vstát. Okruh otevírají pro veřejnost v 9:00. Dle internetu. Nebylo tomu tak. Ráno po snídani jsme vyřídili formality a hned na okruh. Nejprve jsem byl v lehkém váhání. Co když to tu rozbiju. Mám vůbec jet. Rozhodnuto musím, alespoň jedno čestné kolo. Výletním tempem. Přeci proto jsem tady. Další kola podle situace. Při placení jsem se dozvěděl, že bude otevřena pro veřejnost až kolem 11:00. Sakra, tak proto je tu tak „prázdno“. Nicméně i tak bylo na co koukat. Jak na parkovišti, tak na okruhu, kde se proháněla malá směsice závodních automobilů. Kolem 10:00 přijížděli první nový pražští kamarádi. S přibývajícími hodinami, kdy se blížila hodina otevření se více a více začali houfovat sportovní automobily s netrpělivými majiteli k turniketům pro vjezd na okruh. Po odjetí těch přemotivovaných jsme šli na řadu mi. Šikovně schovat kameru, připoutat se a hurá na trať. Můj osobní odhad času, se kterým bych byl i spokojen: Zajet to lehce pod 20min. Což nebyl přehnaný cíl. Z videa je změřen čas od výjezdu k mostu před výjezdem cca 15min. Mohl jsem být proto spokojen.
To nejdůležitější, že? Jak to probíhalo na trati. Nejprve se dostat přes turnikety. Kameru jsme schovali parádně. Je to dobré, projíždíme. Žádný minutový interval nebo něco podobného. Hned po nás už je na trati další auto. Po objetí povinných zpomalovacích kuželů se už může dávat plný plyn. Instruktáž od znalejších tady můžeš, ať si užiješ ty přetížení v další části trati se budeš už bát to popohnat. Následuje lehká levá a opět plný, pak mírná šikana levá-pravá-levá. Pokračujeme do úseku Hohenrain. Za dva a davaj. V provo kolem starých boxů za ním následuje prudká levá a z kopce sešup dolu. Následuje lehká pravá a po ní hned prudká pravá. Následuje úsek Hatzenbach. Každý oblouk je utaženější. Před Hocheichenem pouštíme místního borce s Multivanem. Taková ostuda. Pokračujeme mírnými zatáčkami a rovinkami do stoupání do Quiddelbacher Höhe. Na tohle tu nemáme výkon. Následuje dvakrát pravá a úsek zvaný Flugplatz. Poměrně rychlí úsek. Kde pouštíme další o mnoho rychlejší auta před nás. Krátké klesání a stoupání a klesání do ostré pravotočivé zatáčky Aremberg. Vjíždíme do Fuchsröhre. To je pasáž s rychlými zatáčkami, kde jsem dělal na počítači často chyby. Následuje šikana pravá, levá a prudká pravá. Další rychlí úsek a následuje Metzegesfeld. Vjíždíme do Wehrseifenu to je sled krátké pravé a ostré levé zatáčky. A mimo jiné nejpomalejší úsek na trati. Odpoledne jsem tam pak byl fotit. Popojedem. Pokračuji úsekem, který nás navede přes most v Adenau. Vjíždíme do Examühle. Takovej krpál jsem nečekal. Následuje dlouhý rovný úsek lesem a mírná levá nazvaná morbidně Grillkurve, ta bila málem osudná Niki Laudovi. Pokračuji dlouhou pravou Bergwerk a sérii mírných levých a zatáčka Klostertal. Pokračujeme přes horizont do pravé a vjíždíme do šikany Steilstrecke. Jemi to nějaké povědomé. ANO teď bude následovat Karussell. Jak tam mám správně najet to netuším. Projíždíme bez úhony. Následuje další stoupání na Hohe Acht. Za horizontem prudká pravá. Následuje klesání do dolíčku Wippermann. Pravá přes horizont váže lévá a hned zase pravá do stoupání další pravá Brünchen. Opět ďolíček váže levá, pravá přes horizont opět levá. Najíždíme do Pflanzgartenu, jedno z technicky nejzajímavější části tratě. Přehupujeme se přes přírodní vlnu a následuje pravá do krátkého stoupání. Projíždíme přes méně ostrý horizont další mírnou pravou a další série zatáček levá, pravá. Následuje Schwalbenschwantz, zákeřná levá před Malým Karussellem. Tam pouštím za cvakání fotografa u trati BMW E30 a pokračuji dál přes dvojici pravých zatáček. Následuje dlouhá rovinka s vjezdem zpět do depa. Tady už čas nenaženem. Opouštíme okruh a zastavujeme na parkovišti. Tenhle okruh stavěl někdo, kdo měl koule.
Následovalo ještě focení zaparkovaných skvostů, rozloučení a odjezd do Adenau. Zde jsme se naobědvali a vyrazili fotit auta jezdící po trati. Ta vede přemostěním nad městem. Po hodině a vybitých bateriích u foťáku jsme toho měli dost. Smutně jsme se ohlédli, ale naše všední realita už bohužel volá.
Poslední plánovaná zastávka Frankfurt nad Mohanem. Neboť pokud jedu na autosalón obvykle nebývá čas. Právem často srovnáván s New Yorkem, také proto se mu říká „Big Ebble“ mezi místními. Neměl jsem v merku nic speciálního, jen se projít po centru, udělat pár snímků místních bankovních center a frčet domů. Z dálky jsem si ještě prohlédl jednu z dominant města. Mrakodrap nad výstavištěm a už jsem byl pryč.
Co bude dál? Určitě mi to nedá a někam opět pojedu, ale kam a kdy je zatím ve hvězdách.
Fotogalerie Sinsheim
http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Technic ... _4.5.2010/
Fotogalerie Nürburgring
http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Vylet_n ... -5.5.2010/
Video čestná jízda na okruhu
PART 1
http://www.youtube.com/watch?v=Ilz0rr5M97g
PART 2
http://www.youtube.com/watch?v=z4qgwXlvk0A
4.- 5. 5. 2010
NÁPAD
Někdy před půl rokem vzniklo na STdriveRS téma výlet na Nordschleife. Moc rád cestuji a tohle bylo ještě o to zajímavější, že cesta byla do „meky“ motorismu, na legendární severní smyčku nebo jinak řečeného do zeleného pekla. Bohužel výlet na Nordschleife po počáteční nadšení vyšel u ostatních členů trošku do ztracena, přesto jsem si řekl, že by nebylo špatné se tam podívat. Posměšky rodičů: „Stejně pojedeš zase jenom leda do prdele.“ Jsem brzo hodil za hlavu. Letos už to musí vyjít.
PLÁN
Plán byl předem daný. Volné jízdy pro veřejnost, ale kdo byl jel takovou dálku jen kvůli 15 až 20 min strávených na okruhu, proto jsem studoval internet a nechal si radit od kamarádů i předešlých čechů projíždějících tuto oblast. Rozhodnuto. Udělám si zajížďku do Sinsheimu. Tamější technické muzeum láká svoji atmosférou i unikátními vystavenými exponáty. Nejeden člověk mi jej doporučoval. Cestou zpět by nebylo špatné si projít například Frankfurt. Datum 5.května jsem si pečlivě vyhlédl dle otevřených hodin. Na letošek vycházeli pouze dva dni, kdy je otevřeno ve všední den na víc jak dvě hodiny. Všední den vybrán z prostého důvodu, méně návštěvníků, volnější trať, větší možnost si ji v klidu projet. Navíc v květnu už bývá teplejší počasí a běžně jsem nemýval ještě ten největší záhul ve škole.
PŘÍPRAVA
Cca měsíc před odjezdem jsem si přes e-mail domluvil ubytování v blízkosti tratě a města Adenau, dle doporučení českého Type-R klubu. Cena 54€ za noc pro dva lidi se snídaní není vůbec špatná. Během dvou e-mailů jsme byli domluveni. Příprava auta znamenala jarní výměnu oleje a zběžnou kontrolu celého auta. Dále pak bylo nutné nastudovat trať z videi na youtube a z PC her. Proto jsem pravidelně mastil hru GTR Evolution. Zřejmě marně. Tu trať si snad celou nejsem schopný zapamatovat. Úseky ANO, ale každou zatáčku jak po sobě následuje NE.
JAK TO BYLO SE SAMOTNÝM VÝLETEM
Noc před odjezdem pln očekávání kam se všude podívám nemohu usnout. Stihneme to vše vůbec. Vše mám již připravené a nejraději bych již rovnou jel.
Ráno nabírám spolujezdce Fíšu v téměř předem domluvený čas. (U nás opravdu výjmečně.) A vyrážíme směr novým dobrodružstvím. Cestou mi sdělil nepříjemnou novinu. Ve čtvrtek ráno musí do práce. To je špatně. To nebudem moct být ve středu na Nordschleife až do večera.
První plánovaná zastávka je technické muzeum Sinsheim. Četl jsem, že je tam spousta zajímavých exponátů, ale to co jsem viděl mi doslova vyrazilo dech. To je na samostatnou cestu a stejně se to nedá projít vše. Tolik strojní krásy a preciznosti se jen tak nevidí. Každý si přijde na své. Alespoň připravím samostatnou fotogalerii.
Další zastávka měla být v předem domluveném penzionu přilehlé vesničce u Adenau. Na samotné trase až k Eifelskému pohoří není nic zajímavého nebo alespoň já jsem si nevšiml. Prostě dálnice, ze které sjedete 20km před Adenau. Vše bylo podle plánu než jsem dojel téměř k vesničce, kde jsem měl být ubytovaný. Poslední kilometr zákaz vjezdu, moje „Božena“ (SONY) celá splašená z toho. Nedá se nic dělat vytáhneme Fíšovu (Mio). Ta nebyla o mnoho lepší. „Jeďte 4,5km rovně.“ Křičí na mě. Dívám se před sebe a konstatuji, je tu cesta vlevo, vpravo, ale přede mnou je štěrk, možná Polačka tzn. max příjezd do nějakého statku, říkám si. Ač nerad Fíša mě přesvědčil jedeme. Po cca 1,5km přestal být štěrk. Už jen bahno a nebylo se kde otočit. Další km vyjeté koleje. Pak už byla možnost se otočit. Naštěstí. Jinak bych musel celé toto couvat. Dále už bylo průjezdno pouze pro Off-Roady a traktory. Vracím se na asfalt. Auto zasrané od bahna. To budou posměšky: Jaký byl výlet do kačírku atd. čekám jen od přátel až uvidí fotky. Vyústění cesty je vidět tady:
http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Vylet_n ... 10_003.jpg
Po přenastavení obou navigací se obě chytly a ukázali normální cestu. Náš penzion byl poznat prakticky hned. Vlála u něj česká vlajka. Já na Fíšu: „Čum už nás očekávají.“ Skutečně. Dostali jsme klíčky od pokoje, nasadili hladový výraz a anglickoněmeckým dialektem, jak já tomu pracovně říkám, dle slov na které jsem si vzpomněl: „Have you Abendessen?“ Pani ihned rozuměla. Cestou na večeři si z mého pestře zbarveného pumáckého trička udělal „flugplatz“ místní rodinný miláček, opeřenec typu corela. Volám na Fíšu: „Ty vole sundej to ze mě!“ Dostala se mi neuspokojivá odpověď: „Blázníš vždyť to klofe.“ Pani majitelka mi od nového kamaráda pomohla. Při večeři jsme prohodili pár konverzačních vět s majitelem. Dozvěděli jsme se, že nejsme první češi u nich. V půlce moji večeře za mnou zaparkoval nový Focus RS (pražská SPZtka), po chvíli se to začlo rojit BMW M3 E46, BMW 325i E30, Honda Accord Type-R (jestli jsem postřehl správně vše z Prahy respektive středních čech). Úterní noc tedy bylo jen české osazenstvo hostů. Fajn paráda. Alespoň nebudem za úplné trubky.
Večer jsme zajeli ještě k novému Nürburgringu udělat pár fotek a kouknout kde co je. Pak nakutě a ráno brzo vstát. Okruh otevírají pro veřejnost v 9:00. Dle internetu. Nebylo tomu tak. Ráno po snídani jsme vyřídili formality a hned na okruh. Nejprve jsem byl v lehkém váhání. Co když to tu rozbiju. Mám vůbec jet. Rozhodnuto musím, alespoň jedno čestné kolo. Výletním tempem. Přeci proto jsem tady. Další kola podle situace. Při placení jsem se dozvěděl, že bude otevřena pro veřejnost až kolem 11:00. Sakra, tak proto je tu tak „prázdno“. Nicméně i tak bylo na co koukat. Jak na parkovišti, tak na okruhu, kde se proháněla malá směsice závodních automobilů. Kolem 10:00 přijížděli první nový pražští kamarádi. S přibývajícími hodinami, kdy se blížila hodina otevření se více a více začali houfovat sportovní automobily s netrpělivými majiteli k turniketům pro vjezd na okruh. Po odjetí těch přemotivovaných jsme šli na řadu mi. Šikovně schovat kameru, připoutat se a hurá na trať. Můj osobní odhad času, se kterým bych byl i spokojen: Zajet to lehce pod 20min. Což nebyl přehnaný cíl. Z videa je změřen čas od výjezdu k mostu před výjezdem cca 15min. Mohl jsem být proto spokojen.
To nejdůležitější, že? Jak to probíhalo na trati. Nejprve se dostat přes turnikety. Kameru jsme schovali parádně. Je to dobré, projíždíme. Žádný minutový interval nebo něco podobného. Hned po nás už je na trati další auto. Po objetí povinných zpomalovacích kuželů se už může dávat plný plyn. Instruktáž od znalejších tady můžeš, ať si užiješ ty přetížení v další části trati se budeš už bát to popohnat. Následuje lehká levá a opět plný, pak mírná šikana levá-pravá-levá. Pokračujeme do úseku Hohenrain. Za dva a davaj. V provo kolem starých boxů za ním následuje prudká levá a z kopce sešup dolu. Následuje lehká pravá a po ní hned prudká pravá. Následuje úsek Hatzenbach. Každý oblouk je utaženější. Před Hocheichenem pouštíme místního borce s Multivanem. Taková ostuda. Pokračujeme mírnými zatáčkami a rovinkami do stoupání do Quiddelbacher Höhe. Na tohle tu nemáme výkon. Následuje dvakrát pravá a úsek zvaný Flugplatz. Poměrně rychlí úsek. Kde pouštíme další o mnoho rychlejší auta před nás. Krátké klesání a stoupání a klesání do ostré pravotočivé zatáčky Aremberg. Vjíždíme do Fuchsröhre. To je pasáž s rychlými zatáčkami, kde jsem dělal na počítači často chyby. Následuje šikana pravá, levá a prudká pravá. Další rychlí úsek a následuje Metzegesfeld. Vjíždíme do Wehrseifenu to je sled krátké pravé a ostré levé zatáčky. A mimo jiné nejpomalejší úsek na trati. Odpoledne jsem tam pak byl fotit. Popojedem. Pokračuji úsekem, který nás navede přes most v Adenau. Vjíždíme do Examühle. Takovej krpál jsem nečekal. Následuje dlouhý rovný úsek lesem a mírná levá nazvaná morbidně Grillkurve, ta bila málem osudná Niki Laudovi. Pokračuji dlouhou pravou Bergwerk a sérii mírných levých a zatáčka Klostertal. Pokračujeme přes horizont do pravé a vjíždíme do šikany Steilstrecke. Jemi to nějaké povědomé. ANO teď bude následovat Karussell. Jak tam mám správně najet to netuším. Projíždíme bez úhony. Následuje další stoupání na Hohe Acht. Za horizontem prudká pravá. Následuje klesání do dolíčku Wippermann. Pravá přes horizont váže lévá a hned zase pravá do stoupání další pravá Brünchen. Opět ďolíček váže levá, pravá přes horizont opět levá. Najíždíme do Pflanzgartenu, jedno z technicky nejzajímavější části tratě. Přehupujeme se přes přírodní vlnu a následuje pravá do krátkého stoupání. Projíždíme přes méně ostrý horizont další mírnou pravou a další série zatáček levá, pravá. Následuje Schwalbenschwantz, zákeřná levá před Malým Karussellem. Tam pouštím za cvakání fotografa u trati BMW E30 a pokračuji dál přes dvojici pravých zatáček. Následuje dlouhá rovinka s vjezdem zpět do depa. Tady už čas nenaženem. Opouštíme okruh a zastavujeme na parkovišti. Tenhle okruh stavěl někdo, kdo měl koule.
Následovalo ještě focení zaparkovaných skvostů, rozloučení a odjezd do Adenau. Zde jsme se naobědvali a vyrazili fotit auta jezdící po trati. Ta vede přemostěním nad městem. Po hodině a vybitých bateriích u foťáku jsme toho měli dost. Smutně jsme se ohlédli, ale naše všední realita už bohužel volá.
Poslední plánovaná zastávka Frankfurt nad Mohanem. Neboť pokud jedu na autosalón obvykle nebývá čas. Právem často srovnáván s New Yorkem, také proto se mu říká „Big Ebble“ mezi místními. Neměl jsem v merku nic speciálního, jen se projít po centru, udělat pár snímků místních bankovních center a frčet domů. Z dálky jsem si ještě prohlédl jednu z dominant města. Mrakodrap nad výstavištěm a už jsem byl pryč.
Co bude dál? Určitě mi to nedá a někam opět pojedu, ale kam a kdy je zatím ve hvězdách.
Fotogalerie Sinsheim
http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Technic ... _4.5.2010/
Fotogalerie Nürburgring
http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Vylet_n ... -5.5.2010/
Video čestná jízda na okruhu
PART 1
http://www.youtube.com/watch?v=Ilz0rr5M97g
PART 2
http://www.youtube.com/watch?v=z4qgwXlvk0A
.
Díky za inspiraci, to muzeum vypadá fakt nádherně 
Opravdu jenom žasnu, měl jsi to perfektně naplánovaný... 
Že jsi nedal info že tam jedeš, nebo mi někde něco uteklo?
...
.
