Po delší odmlce tu máme zase nějaké paměti z víkendu. Protože stále díky vládním nařízením nebylo možné legálně 4hodinovku v Mostě ještě odjet, tak jsme od listopadu pořád čekali, kdy k tomu dojde. První termín se odložil, pak druhý a teď čekáme na další. Mezitím se však udála akce trochu jiného typu

Za vším stojí opět kluci z Gumbalkanu. Po odjetém 6h vytrvalostním mostu, se objevila informace, že budou dělat vytrvalostní závod - autokross.
Padla otázka: " Chcem to jet? " ..... Asi ne. V den, kdy se měla dít v určitý čas registrace mi brácha napsal, že to z prd*le zkusí...Po velkém zájmů na akce kluků z gumbalkánu jsem si nedělal nějaký velký naděje, že by se to povedlo a nechalo mě to v klidu. Pár minut po " hodině h " přišla zpráva od bráchy - mám to, jedem!

Takže jsme byli přihlášeni na autokross Přibice jako vytrvalostní závod o délce 2,4h, ve složení rOmik, já a brácha.
Jednoduchá pravidla - 2,4h , tj. 144minut kroužení po autokrossové dráze, autem do 25 000kč. Budou dvě skupiny, každá cca po 30 autech - už tady to znělo dost sebevražedně, když normálně se jezdí asi po 8-10 autech o délce tak 10-15minut

. Z každé skupiny postoupí 5 aut, která najedou nejvíce kol a pojedou pak finále o délce něco málo přes hodinu. Auto buď vlastní, nebo za částku 3500kč zapůjčení auta.
Jelikož bylo na akci několik týdnů čas, nijak jsme neřešili, čím pojedem, protože je na to čas a prostě se na poslední cvíli max sežene nějaký Ford před šrotací. No a Ti z Vás, co nás znají, ví, že se vždycky něco stane, nepovede, nebo když má člověk nejvíc času, tak se pak stane, že je týden do závodu, na instagramech a facebocích se už zveřejňují fotky nachystaných aut a my si voláme, čím teda vlastně pojedem?
Nakonec jsme rozhodli, že to bude BO!!! Po Mostě dostalo pořádně zabrat, ale pořád bylo při síle, tak jsme sedli s bráchou ve středu do auta a mazali k rOmikovi, aby jsme tam dodělali nějaké zbývající drbky. Socku sedadlo, obyčejné malé brzdy a tlumiče obstaral rOmik a pak bylo třeba nasadit blatník, tak jsme si zahráli trochu na karosáře, konec konců, kladivem se dá vyřešit skoro všechno, nahodili světla a zkoušeli opravit špatné lanovody k převodovce, které nás brzdily v Mostě, ale nebyl už čas, tak se dávaly dohromady v pátek v den příjezdu do areálu.
Pátek - vyjíždíme směr Přibice. Na místo jsme s bráchou dojeli o nějakou chvilku dřív než rOmik a šli se podívat na dráhu a na první auta, co dojely. Dráhu jsme si představovali že bude asi hodně prachu - no to nás přešlo po prvním pohledu - absolutní mokro a bahno, že skočit do toho po hlavě, tak mě tam nikdo nenajde

. Bylo dovoleno projít si dráhu pěšky - někteří šli v gumácích, někteří bosky a někteří, jako my, tam radši ani nešli vůbec

Tak jsme šli s bráchou na pivo a mezitím dorazil rOmik. Jeli jsme s ním ještě natankovat do BO!!! benzín a pak zpět. Zbytek odpoledne dojížděly ještě zbylé posádky a podvečer se nesl v duchu oprav (nám se podařilo špatné lanovody vyměnit a řazení chodilo, jako po másle) dodělávání nějakých drobností a samotný večer v příjemné atmosféře u pokecu, jídla, chlastu atd...
Sobota ráno - den závodu.
V někdy po 7mé hodině budík a šlo se pomalu k místu, kde byla nějaká rozprava, info a to podstatné, že to není demolition derby,idkyž to v takovém počtu aut vypadá

Jak už bylo psáno o něco výš, budou dvě skupiny po cca 30 autech. O tom, kdo v které skupině pojede se losovalo. Naše posádka měla to štěstí, že jsme startovali až ve druhé skupině, která startovala až odpoledne v 13h. Mohli jsme tak aspoň sledovat, do čeho půjdeme, zjistit nějaké postřehy a podobně.
Blížil se čas 8:45, kdy byl naplánován začátek závodu první skupiny. Start ve stylu Le Mans. takže auta zadkem ke zdi, řidiči na čáře a rozběh po výstřelu, stejně jako v Mostě. Bylo zajímavé sledovat už samotné řazení aut a problémy aut na povrchu. Výstřel padnul a řidiči se rozbíhali po tom mokrém maglajzu k autům. Závod začal. Stojíme v první zatáčce hned za startem - slyšíme jak otáčky motorů jdou prudce k omezovačům a po chvíli se objevují první auta, jedoucí hlemýždí rychlostí. Na jednu stranu jsme byli rádi, že nejedeme hned ráno, protože v tomhle by se BO!!! zahrabal asi hned na startu a pravděpodobně nevyhrabal, ale také nám bylo líto první skupiny, že si to hold musí odedřít.
Snad po během prvních 10-ti minut se závod zastavil, protože zůstalo několik aut zapadlých a musely je vytahovat traktory. Jediná auta, která neměla nijaké větší problémy bylo SUV Suzuki a Subaru, jak tušíte čtyřkolky. Ale překvapily felicie a dokonce i Pumy a jeden kombíkový focus 1,6, se směle draly pomalu vpřed.
Mezitím jsem potkal organizátory, tak jsme se pozdravili a padla věta, čím teda jedeme - tak jsem řekl, že zase tím stejným co v Mostě, odpověď byla - tím co jste měnili to kolo? Jo, přesně tím. Borci se zasmáli a že jsou zvědaví a těší se. Potom jsme potkali kluky z We Are Car Fans - přijeli taky se stejným autem z Mostu, ale bylo jako záložní - závod jeli s kombíkovým subaru. Tak jsme se pozdravili a taky se ptali, čím jedem, tak jsme jim řekli že STčkem - prostě, autem, co má 173koní na bahně, kde nehraje výkon absolutně žádnou roli. Tak se tomu všichni zasmáli a že prej sme blázni.
Přesunuli jsme se na jiné místo, aby jsme sledovali, jak auta jezdí. Bylo to trošku trápení, ale postupně se rozjížděli víc a víc. Velké Suzuki jezdilo absolutně bez problémů čímkoliv a řidič zasloužil několikrát palce nahoru a potlesk, protože když dojel nějaké zapadlé auto, tak ho vytlačil, aby se mohlo rozjet, nebo ho tlačil delší dobu, aby chytlo rychlost a mohlo jet samo. Co bylo dalšího k neuvěření při tom orchestru omezovačů, tak rozhodně Honda Civic ej9. Její řidič jezdil asi pořád na jeden kvalt a pořád v omezovači snad půl hodiny v kuse bez vaření vody, oleje...prostě se zdálo, že to auto nezdechne. Ale přece jen se unavilo a všichni na tribuně si řekli - no, tak přece. Po krátké přestávce ho ale nahodil a ještě chvíli s ním jezdil, než pak umřelo úplně. Čím déle jezdili, tím více se bahno měnilo a začalo pomalu osychat, takže to vypadalo, že my, druhá skupina by jsme si mohli zajezdit daleko víc a ke konci závodu první skupiny už se dokonce dralo i slunko ven.
V první skupině jezdily dvě Pumy, z toho jedna byla čistě autokrossové auto. Původně jsme chtěli jet na mých 195/65 R15 kolech, kvůli výšce, přece jen, jet s ST170 autokross bez úprav, to asi nikoho ještě nenapadlo

Ford je Ford, tak nás napadlo, zajít za posádkou Pumy, zda-li by jsme si nemohli půjčit přední gumy - vraníky se špunty. Chlapi s tím neměli problém, tak nám je půjčili a my byli o dost klidnější v tom, žě si třeba i něco aspoň zajedem. Navíc pohled na trať vypadal dost dobře - trať poměrně proježděná, semtam nějaké malé bahnité jezírko.
Blížila se pomalu 13h. Před ní jsme ještě museli vyzvednout transpondéry a umístit je do auta. Přemýšleli jsme, jak se rozdělit a kdo pojede první, kdo po něm a kdo poslední. Nakonec jsme jeli v pořadí - rOmik, brácha a já. Auta se seřadila na startu a my sledovali, jak po výstřelu rOmik běží k autu, startuje a vyráží. Přesunuli jsme se zpátky do depa kde je vracečka z roviny na rovinu, kde jsme měli i zázemí a sledovali, jak rOmik jede. Vzhledem k tomu, že dráha byla rozježděná a o moc vyschlejší, daly se kola jezdit něco přes minutu, takže jsme auta viděli velmi rychle se vracet. Vidíme jak projíždí auta, která byla před rOmikem a později i auta, co jela za ním. První obavy - jestli BO!!! nedojelo...Po chvíli telefon od rOmika, že stoji u traťáka - BO!!! leží po kontaktu s jiným autem břichem v bahnitém jezírku, kde nepomohly ani půjčené autokrossové pneumatiky. Pro nás smůla v tom, že auta jezdila dál a přibývaly jim ujetá kola a my stáli, než se po nějaké době závod zastavil a nás,spolu s jednou uvízlou posádkou vysvobodil traktor. Po-té už dojel rOmik s BO!!! do depa sám a v pořádku se slovy, že auto funguje, nepřehrívá se a ani náznak po úniku oleje, nebo vody. Takže projíždí depem zpět na start a po chvíli závod opět pokračuje a my pozorujeme, jak rOmik pokračuje a postupně předjíždí několik aut. Pod zadní nápravou při projíždění, je vidět, že lanovody ruční brzdy plantají za autem. Po určité časově domluvené době mávám na projíždějícího rOmika, který v dalším kole přijíždí do depa, kde už stojí nachystaný brácha, na výměnu. Rychlá výměna, brácha vyráží na trať. První rOmikové dojmy že je to něco úplně nového, šíleného, ale dobré. Ptal jsem se, co se stalo, že lanovody lítají za autem - dle slov rOmika, některá z posádek ztratila výfuk a po cestě ho nabral
Brácha jezdí na trati, postupně provádí souboje a semtam nějaký ten malý ťukanec, smyk, nebo konflikt. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak BO!!! umí skákat

S obavami, aby to neškratalo o svody jsme s každým skokem přivírali oči víc a víc, ale BO!!! pořád jel. Bohužel měl brácha zase smůlu na červené vlajky, stejně jako v Mostě. Když už byl dobře rozjetý, červený prapor. Takže se přijel do depa, trochu jsme opucovali okno a projel zpět na start, aby se mohl zařadit. Po pár kolech vidíme, že zajíždí do Depa - asi máme problém. Brácha zastavil se slovy že nevídí vůbec nic. Auto bylo zaházené bahnem od předního nárazníku až po střechu asi jako kdyby se na něm učili učni zedníků, jak nahazovat špryc. Nádobku ostřikovačů jsme naplnili, ale nic nestříkalo, patrně tím, že to bylo oblepeno bahnem. A po ruce jsme vodu neměli - tak brácha obětoval triko, rozmazalo a utřelo se to trikem a valil znovu přes start, aby mohl pokračovat v závodě. S rOmikem jsme běželi naplnit petky vodou, protože jsme pochopili, že pokud si při výměnách neumyjem okno z venku, tak neuvidíme vůbec nic! Stěrače sice fungovaly, ale bahno vítězilo na plné čáře. Bráchův čas se blížil ke konci a přicházelo střídání a moje první jízda.
Přesedám do auta, v autě jede topení úplně na max, protože předek byl kompletně zabetonovaný bahnem, tak aby voda nevyvřela. Otevřené okno vývodu horka moc nepomáhalo, ale mělo jednu výhodu, že člověk,když neviděl z okna, mohl jet jako řidič TATRY na trucktrialu a čumět ze dveří, kam vlastně jede. Projíždím depem, najíždím přes start na trať. Trocha nervozity a adrenalinu je na místě - jak jinak než zkouška ohněm, nikdy jsem tohle nejel a nevím,co od toho čekat. Hned v první zatáčce potkávám auto. Před závodem jsme si říkali, že bude dobré držet se třeba první kolo někoho, aby jsme věděli, kudy to kdo jede, nebo co kde asi zhruba je za skok, díru, brázdu, nebo jezírko. Tak jsem zvolil pomalý, rozkoukávající se začátek. Byl jsem velice překvapený, že i v poměrně velké rychlosti na bahně v zatáčce., a hlavně ve smyku po sešlápnutí plynu auto dost čitelně reagovalo a vytáhlo se ze smyku - rozhodně jsme udělali dobře, že jsme si půjčili kola. ST mělo pravděpodobně asi největší výkon, nebo určitě jedno z nějvyšších, ale tady to nebyla výhoda - ale dalo se toho využít při nástupu od spodu, takže stačilo s autem jezdil lehce po plynu, ale zároveň poměrně svižně a v případě smyku, nebo lehčího zahrabání, se v podstatě okamžikem vyhrabalo a jelo. Blížil se konec mé časové jízdy a vidím, jak brácha mává, abych jel střídat. Romik tou dobou už byl nachystaný, dojíždím kolo s pocitem, že několik aut jsem předjel, auto funguje, voda drží, olej má pořád stejný tlak a krom toho, že je BO!!! na pár místech odřený a potlučený je stále v celku, ikdyž ze zadu slyším hučení a trochu jiný zvuk.
Probíhá druhé a poslední střídání - rOmik nasedá, brácha kropí okno, já utírám a rOmik se rozjíždí depem na trať. Já ohozený bahnem a spocený jako ze sauny jdu nervzně sledovat, jak pokračujeme. Bylo poznat, že se trať rychleji mění a auta začínají zrychlovat u všech posádek i přes střídání, a taky se zvyšoval počet kontaktů a kolizí. Se zvyšujícím tempem bohužel dochází i k defektům, ať už částečně omezujícím, nebo končícím pro posádky. Vidíme, že z jednoho auta zajízdy vypadla poloosa, další projíždějící auto má znatelně poškození přední práve kolo, které uvolněně lítá do stran a třepe se. Další řidič končí ve vracečce z rovinky na rovinku - jeho půjčená autokrossová felicie mí zlomené přední kolo a není schopna pokračovat. S každým kolem rOmik zrychluje a předjíždí postupně auta před sebou a probíjí se vpřed a někde vytrousil koncový díl výfuku. A já v dalším kole mávám na strídání.
Stejný scénář, rOmik přijíždí, brácha nasedá, já omývam okno, rOmik roztírá bahno z okna. Informace od romika, že v autě je spolu s vedrem ještě smrad z výfukových plynů a štípe to do očí... Brácha s informací nasedá, a jede. Sledujeme, jak zrychluje. V dalším koleme brácha projíždí a BO!!! nemá zadní nárazník patrně zase kontakt. Bohužel k bráchové smůle jen po pár kolech, opět červená vlajka - stejně jako ve výše zmíněném Mostě, co závod, to dvě červené vlajky..

Z našeho stanoviště jsme ho ale neviděli přijíždět, takže jsme nevěděli, jestli není s BO!!! něco špatně. Probíháme depem směrem ke startu, k naší úlevě tam už brácha stojí zařazený na startu, kde je traťáci stáhli ze zatáčky, takže BO!!! je schopno pokračovat? Brácha hlásí, že se BO!!! začíná přehřívat, ale jen když stojí, dokud jede, není problém, ale v autě je šílené vedro a pořád jsou cítit výfukové výpary. Při pohledu na předek, jestli je vše relativně v pořádku a nepoškozeno vidíme, že už nemá ani přední nárazník

Bráchovy slova: " nárazník je za zdí, teda jen kus s jednou mlhovkou "

Sahara ale naštěstí fungovala, ze spod žádné úniky kapalin, takže jsme jen doufali, že nezačne voda vřít dřív, než nás pustí zase na trať. Trvalo to nějakou dobu, protože museli odtáhnout asi dvě auta, na povel jsme všichni museli ven z tratě a auta jela dál. Brácha dokroužil tři kola a já už šel na střídání.
Poslední jízda a dojíždím zbytek času do konce závodu. Snažil jsem se jet o hodně rychleji, ale zároveň při pohledu na zubožené BO!!! při přijíždění bráchy na moje střídání, jsem měl obavy, abych ho neodepsal. Když jsem se otáčel ve vracáku z rovinky na rovinku - hned za zatáčkou stálo odepsané auto, který jsem absolutně neviděl - brácha mi později říkal, že na mě sice mávali, ale v zápalu bojes s kombikovým subaru jsem si absolutně nevšiml a auto jsem na poslední chvíli prásknul zrcátkem. Pokračoval jsem tedy dál po rovince a sledoval teplotu vody a tlak oleje - mezitím jsem mrknul i na rychlost - něco kolem 80-90km/h - asi si řeknete nic moc rychlost, ale na bahně, kde bylo za sebou několik skoků se seriovým autem, a tlumiči snad z nějaké 1,6tky docela žádná prd*l

Paradoxně mi po rovince suubaro dýchalo na zadek, ale v ostré pravotočivé zatáčce jsem mu ujel o délku dvou aut. Tohle moje rozvášnění, mělo za následek, že na následném kopečku jsem byl až moc rychlý a vyvřela mi brzdovka a dost těsně jsem se udržel na trati. Za zatáčkou byla jednička ovce 4x4 s nabouraným bokem a levým předním kolem absolutně mimo osy auta

Bylo poznat, že ikdyž jsem zrychloval, chvíli trvalo, než jsem někoho dojížděl - posádky začaly postupně zpomalovat na úkor přetrápené techniky, nebo úplného konce. S každým dalším kolem jsem na startovní čáe sledoval časomírů, jak se krátí a s čímdál většími obavami, jestli to BO!!! vydrží. Moje záverečná jízda se podobala jízdě v Mostě - předjel jsem asi 15 aut - některé samozřemě vícekrát. Asi 10 minut před koncem začínám pociťovat, že musím šlapat více po plynu, že BO!!! začíná ztrácet okamžitou odezvu na plyn. To mi na obavách vůbec nepomohlo, ale voda i olej pořád beze změn, což se nedalo říct o řízení. Už za rOmika i bráchy, bylo vidět, že přední kola se postupně začaly měnit do A, což se v mém případě asi horšilo ještě víc. Předposlední kolo, na časomíře asi minuta a půl BO!!! stále jede a já už na něj i mluvím " Vydrž, vydrž!!!" Vyjíždím z poslední zatáčky na rovinku přes start, na časomíře něco přes kolem 30-ti vteřin. Věřím, že už opravdu dojedu a projíždím svoje poslední kolo v téhle totální šílenosti. Když projíždím cílem, na časomíře už nic nesvítí, lidi za zídkou se smějí a tleskají a já dojíždím do depa, s totálním údivem, že BO!!! pořád žije. Stejně jako na Mostě jen co vylezu z auta brácha mi řekne, že jsem magor a rOmik, že jsme prostě hovada
BO!!! jsem zaparkoval a vylezl z té rozžhavené výhně ven, úplně durch, spocený, zablácený a trochu načuchlý výpary. Stalo se něco, co jsme prostě nečekali. Všichni jsme čekali a více než méně jsme počáítali, že tam BO!!! umře, že ho tam doděláme. Opět jsme se všichni tři totálně spletli a s údivem jsme stáli a dívali se na to, jak BO!!! vypadá. Ano, dostalo totálně zabrat. Blatníky na odpis, nárazníky někde na trati, výfuk na trati - ten se našel a celkový pohled nic moc. Motor pořád běžel, ikdyž dost nepravidelně, ale bez úbytku vody a oleje. Bylo slyšet, že výfuk není asi úplně v pořádku - několikrát to škrtlo předkem takže pravděpodobně i o svody. Nicméně - BO!!! přežil!
Trošku jsme malinko doufali, že by jsme mohli do finále i postoupit, ale chybělo nám jen pár kol na 5tého postupujícího - což bude asi díky tomu začátku, který jsme ztratili. Za sebe můžu říct a myslím, že i za bráchu s rOmikem, že i přes to jsme se cítili víc než nadšení, protože to auto prostě nechtělo umřít! Když jsem šel do bufetu pro pití, potkal jsem jednoho z organizátorů, smál se a pronesl větu: " Hoši, vy jste fakt prasata! Fakt dobrý! " Takže se nejspíš naše jízda líbila i ostatním. Když jsem se vrátil zpátky, přezuli jsme BO!!! na původní plechy, vrátili s velkým díky přední kola posádce Pumy, rOmik nasedl do BO!!! nastartoval na první dobrou a najel na odtahovku. Mezitím, jsme trochu uklízeli a začli balit, vzhledem k tomu že finále už probíhalo bez nás a šli neco sníst za celý den. Zbývala poslední čtvrthodina do konce, tak jsme si řekli, že vyčkáme a dodíváme se. Finálové auta začaly poměrně rychle odpadat a pár minut před koncem už jezdily jen tři - MR2jka, malé Saxo a stará 205tka. Všichni vydrželi až do konce a bylo se na co dívat. Potkali jsme pár lidí co nás pochválili, někteří si nás pamatovali ještě z Mostu a šli se podívat na udílení cen, rozloučit se a poděkovat organizátorům za další super akci. Udělali jsme společně foto u startu před odjezdem domů s BO!!! jako v Mostě po závodě.
Závěrem bych asi řekl,že ikdyž je BO!!! dost potlučené, pořád má náš o hodně větší, vlastně neuvěřitelný obdiv a máme ho zase čímdál radši!!!