Začalo to poměrně jednoduchou otázkou mé přítelkyně, co bych si přál k narozeninám, co bych chtěl vidět, kam bych se chtěl podívat...Po krátké debatě absolutně bez nápadu přišlo: ...a co nějaký auta? - Plácnul jsem z legrace - Ford Fair - největší Ford sraz v evropě. No přišel 13.květen otvírám krabici velkou jako od centrály a v ní malá obálka. Otevřu obálku a tam lístky na Ford Fair
Nechápal jsem, ale už v ten moment jsem byl vděčný, že uvidím něco, co jsem nikdy neviděl a ikdyž rOmik říkal: " Byl jsem tam synci, masakr, nejezděte tam, pojede domů jak spráskaní psi! " prostě jedu na Ford Fair! Kde jinde uvidím to, co vidím jen na internetu a ne ve skutečnosti. Spolu se mnou jel brácha, zdejší člen, kamarád a občasný záskok za volant Mates94 a nakonec i Kuba z Puma clubu, kterého jsme namlsali na akci na autokrosu v Přibicích a tak to prubnul s náma 
Zbývalo jen čekat a odpočítávat, pár měsíců, týdnů, dní a hodin do odjezdu. Protože je Ford Fair bohužel jen jednodenní záležitost a ještě k tomu v neděli - tentokrát 14.8.2022 , brácha vymyslel, že z toho uděláme takový malý eurotrip cestou tam i zpět. Takže jsme měli sraz s Kubou a jeho ST170tkou na Rohlence ve středu 10.8. kolem 6 ráno, aby jsme se vyhnuli tomu největšímu provozu na D1. Vesměs se povedlo. Nasadili jsme volné tempo kolem 120km/h a hurá směr Německo. Původní plán totiž byl, že si cestou tam zajedeme přes Francii a mrkneme se na Eifelovku a do Louvreu, takže ještě ve středu dojet někde před Paříž. Čas utíkal rychle stejně jako kilometry a za chvíli jsme byli v Rozvadově. Rozhodli jsme se že doplníme benzín ještě u nás, protože v Německu nejsou pumpy v tak hojném počtu jako u nás a navíc všude za hranicemi byl dražší benzín, no a v poslední řadě - když jedete ST170tkama po vlastní ose do Silverstoneu, ono si to něco vezme. Paradoxně jsme byli překvapeni, že po dálnici za stálé rychlosti STčka nebraly to, na co jsme zvyklí. Bráchovo ST ujelo na půl nádrže 423,4km
Kubovo ST bralo o něco malinko víc, ale celou dobu jel první a na semislickách, kdežto my za ním ve vaku ale zase ve třech v autě. Dotankováno, lehce občerstvení nasedáme a směr Německo. Přejeli jsme hranici a já u cedule Deutschland a za nedlouho nás brala civilní šedá Insignia Combi - s nápisem Polizei - Follow. Tak nás stáhli na odpočívadlo a my čekali co bude. Přišel mladá a starý policajt a ptali se, kam jedeme? Musím říct, že kontrola byla poměrně delší, hodně poctivá, ale všechno probíhalo naprosto v klidu. Nakonec jsme byli požádáni, aby jsme vystoupili z auta, museli jsme přísahat, že nepašujeme drohy, zbraně ani nože. Můžete nám ukázat kufr - souhlasíte s prohlídkou zavazadel? Všechno tak pěkně v pohodě a klidu. Asi vrcholem všeho bylo, když otvíral mojí tašku. V boční kapse - náhradní svíčky a fajky + rulička 3vrstvého hajzl papíru. Jen co to otevřel a viděl to - všichni aji oni dva výtlem, se slovy: " Very important! " Otevřel hlavní kapsu - hadry, trenky, fusky - druhá rule hajzlpapíru. " You are very prepared " Asi si říkal, ty vole ten drnohryz jede zesrat půl evropy. Každopádně, tak klidný a vyrovnaný policajty jsem nezažil, vrátili nám pasy, popřáli šťastnou cestu bez problémů a aby jsme si to pořádně užili. Po pár čůracích a občerstvovacích zastávkách jsme proházeli pořadí. Mě střídal Mates a brácha šel ke Kubovi do auta. Zanedlouho jsme projeli hranice ve Franicii. Úkol byl jasný - dojet co nejblíže k Paříži a najít někde místo na spánek. To se nakonec povedlo,takže celodenní ježdění jsme završili v malém lesíků u pár panáků slivovice, vína a piva.
Čtrteční ráno a směr do Paříže. Jelikož jsme byli nedaleko slabá půl hodinka cesty, uteklo to rychle. Auto jsme nechali v patrové garáži nedaleko DisneyLandu. Sedli na metro-vlako-nadzemku, nebo ví čert, co to bylo za mašinu a jeli k vítěznému oblouku. Snad 20 stanic a celkem hodinu. Každopádně se povedlo a odtud jsme pokračovali na tu drátěnku. K naší smůle jsme už neměli možnost předem koupit lístky, takže nezbývalo, než to zkusit na místě. Ve frontě na lístky po schodech, jsme byli v 10h a aby jsme stihli přejezd do Calais - odkud nám v 22:30 vyplouval trajekt přímo do Doveru, padlo stanovisko, že nejlíp před 16h odjezd z Paříže. Na drátěnku jsme se dostali, bohužel jen první a druhé patro. Dále už nebylo možné se dostat, kvůli probíhající údržbě. Což nás trochu mrzelo, ale i tak byl výhled parádní. Z eifelovky jsme rychle zahájili přesun k Louvreu a pak rychle zpátky k oblouku a tím stejně zvláštním kolejovým prostředkem zase hodinu zpět k autům. Časově to vycházelo docela dobře, takže jsme na nic nečekali a hned vyjeli. Podmínky na trajekt byly jasně dány, že nejpozději hodinu před vyplutím musíme být odbavení. Příjíždíme do Calais a hned se řadíme k první kontrole. Vše probíhá v pořádku a bez problémů. Bohužel u druhé kontroly mohlo být bran otevřených víc a tak jsme rychle nadehnaný čas, začali ztrácet, což vyústilo v to, že když jsme projeli se vším potřebným poslední kontrolou, absolutně bez vědomí, kam jet - respektive, věděli jsme stanoviště, ale nevěděli kde to je, mapka ani instrukce žádné a v neposlední řadě - 10min a pluje to bez nás... Tak jsme jeli tzv. " s davem " v koloně vidíme ženskou a chlapa, jak rozřazují auta a posílají je k trajektům - tak se ptám, kam máme jet my - na to ženská odpoví - " Vy, čekejte a zůstaňte tady! " a šla pryč. To brácha nevydržel a přitáhnul chlapa a ten nám řekl, že stojíme špatně a musíme to objet a pak tam a tam, zahnout....Takže v areále kde je nějaký obyč limit - jsme švihali přes 100km/h. No dojeli jsme přesně, kam nás chlap poslal, ale pozdě. Trajekt už vyplouval...Do teď nechápeme, co to bylo za ženskou a proč nás tam stopla...Naštěstí, nebyli jsme jediní a přístavní stráž nám vzala lístky a řekla, že poplujeme dalším trajektem a nebude s tím žádný problém. Takže jsme museli jen hodinu čekat, ale aspoň s klidem, že nám neodplulo 148 liber do mezinárodních vod
Po hodině čekání nalodění a šli se občerstvit a trochu spočnout. Po asi hodině a půl hlášení, že připlouváme do Doveru a ať se připravíme k vylodění. Ikdyž byla tma Doverské útesy byly vidět i tak - fakt nádherně i za tmy Čekala nás pochopitelně kontrola na anglické straně a pak už jsme vyrazili najít místo na spaní - pochopitelně po levé straně silnice 
Našli jsme malé parkoviště a šli spát. Pátek ráno, vstáváme do anglického dne. Kolem nás samý běžec, nebo páníčci venčící psy. My vyrážíme na snídani - bereme útokem McDonalds protože je od nás pár set metrů. Už tady se nám o zábavu postarali místní dva domorodci, jedoucí v dodávce se skříní a neodhadli maximální výšku zábrany pro vjezd do McDriveu a na chvíli se tam šprajcli - měli z toho docela srandu, my taky a vedení Mc taky, takže dobré to ráno. Nasedáme do aut a cíl dnešního dne je - dojet do Londýna a projít si ho. Bohužel hned u Mc byl dvouproudý kruhový objezd. Kuba jel s Matesem první a já s bráchou za ním. Oba jsme jeli ve vnejším pruhu a stejně tak se řadili na výjezdu. Smůlu měl Kuba, protože paní, která jela svým Caddym, to švihla z vnitřního hned do vnejšího a potkali se vnitřními stranami nárazníků. Paradoxně to byla rána docela hlasitá i u nás byla slyšet přes rádio. Tak jsme zastavili, vytáhli trojúhelník, sedli na svodidla a čekali. Poprve si pro nás přijeli policajti a poprve to nebylo kvůli mě
Naštěstí nic hrozného, vesměs dva nárazníky na výměnu, kvůli vytrženým okrajům a Kuboa ještě blatník ve špici u světla. Policajti si nás vzali mimo silnici k nákupnímu středisku, kde policajt na nás všechny vyběhnul s větou: " Are you all happy? " - a následně bylo chvíli ticho Samozřejmě, že se ptal, jestli jsme v pohodě 
Všechno proběhlo v pořádku, vypsalo se a zdokumentovalo všechno, co mělo a my mohli pokračovat na Londýn.Ve zkratce - Londýn je na několik dní, je to vážně neuvěřitelně velké a krásné město, kde je na co se dívat, tak jsme to vzali trošku rychle. Podařilo se nám zaparkovat na hlídaném parkovišti kousek od Velkého kola, prošli se k BigBenu, paláci, sídlu Mi6, poseděli v místní hospůdce a pak šli zpátky. Dva opravdu velké zážitky - 1) Když jsme se s bráchou vraceli k autu z poza rohu jedné budovy vyšel člověk, převlečený za Charlieho Chaplina, buřinku bílej obličej s knírkem, zaprášený sako, kalhoty a vlekl kufr. Hned jak jsme ho s bráchou uviděli - oba to stejný, hned jsme zařvali Hitler!!!
Charlie chvíli nehnutě stál - a pak natáhl ruku a zahajloval a odešel - to byla definitivní tečka všeho 
No za 2) Projíždět Londýnem, ať už kousek, nebo z hlubší části ven - to je šílený zážitek pro někoho, kdo nebyl nikdy v takovém chaosu. Jak vždycky nadávám na Brno, že je to nejdebilnější město na dopravu v republice - tak se nic nezměnilo, ale v Brně aspoň člověk vidí, co se kolme něj děje, ale v Londýně, to už chce opravdu hodně pozornosti. Stalo se mi, že kolem mě nikdo rozjedu se na zelenou začnu se pomalu stáčet a slyším Heeeey!! a vedle dveří najednou černoch na kole. Kde se tam vzal, odkud, jak? Nevím do teď...prostě během mrknutí oka, byl tam. Takže chce to velkou dávku pozornosti a nespěchat. Časově nám to vycházelo akorát tak, že jsme opustili Londýn a jeli směrem nahoru. Vybral jsem 3 místa, které jsem za každou cenu chtěl navštívit, když už jsme v Anglii a byly kousek nad Silverstonem směrem na sever. 1) Milton Keynes - Aston Martin Tickfort - místo kde se v roce 1986 z "obyčejných" Sierra RS Cosworth stavěly šílené Sierra RS500 Cosworth
2) Northampton - sídlo Cosworth
3) Coventry - kdysi sídlo ARE ( Andy Rouse Engineering ) - místo, kde Andy Rouse stavěl závodní auta. Pro mě srdeční záležitost.
Přiblížili jsme se tedy k prvnímu místu a to bylo Milton Keynes, a byl čas akorát najít místo na spaní, otevřít pár piv a jít spát.
Sobota ráno - vyrážíme dle výše uvedeného seznamu na místa. Všechna dodnes fungují - kromě posledního - Andyho hala už má dávno jiného majitele a závodní vozy už se tu nějakou dobu nestaví. Když jsme přijížděli do Northamptonu k sídlu Cosworth, zaparkovali si to kluci přímo před hlavní vchod jako kdyby nám to tam patřilo. Nasměrovaly se auta a že uděláme vzpomínkovou fotku. Vždyť oba motory se přesně po 20-ti letech zase podívaly na místo činu. Byli jsme tak zaneprázdnění focením, že nám nedošlo, že jsme na cizím pozemku. Po chvíli vyšel vrátný - tak jsem mu šel naproti, abych mu řekl, že si chceme jen udělat pár fotek a hned zmizíme. No paradoxně jsem tu jedoducho uvětu trochu zamotal, tak jsem si česky odprskl " ty vole, tak ještě jednou " a vrátný se na mě podíval a pronesl: " Já rozumiem po česky, já som zo Slovenska " Tak ten mě docela uzemnil
Tak jsme prohodili pár vět, kdy mu bylo jasný, že jedeme na Ford Fair a ať si uděláme v klidu fotky a užijeme si to a šel azse odpočívat na vrátnici...Jaká je šance, že v anglii v sídle Cosworthu chytnete na vrátnici slováka? Následně přejezd do Coventry kde se ZAHRY spokojeně vyfotil u haly, minuta ticha a můžeme zpátky směr Silverstone. Už sobotní odpoledne podvečer to v podstatě začíná - na ulicích a silnicích ve všech směrech začíná Ford okupovat ve většině počtu dopravy. My se rozhodli, že ještě u jedné pumpy umyjeme auta, aby byla aspoň trochu čistá, za celou tu cestu z domu. Potkali jsme před sebou dvě auta. Červený Escort MK4 a Sierru Saphire. Vyskákali z toho, asi 4 barely rúzné chemie. Na první pohled auta přeleštěná jak blázen, ale majitelé se ohradili - "no, no, it´s dirty"
Po nás přijel borec v modré Fieste ST180. Jeho spolucestující mu auto celé umýval a já se s ním dal trochu do řeči. Hodně se divil, jaké je to u nás, že u nich můžou mít v autě pomalu jaderný reaktor a nikdo to neřeší a u nás nesmí být ani polorám...Dal nám nějaké tipy na nocleh, pár rad, popsal co nás zhruba asi čeká, protože jeho to byl 8-mý Ford Fair celkově. My našli na spánek nakonec místo před farmou cca 5km od Silverstonu. Tak jak se večer dobře pilo a mluvilo, ráno se trošku hůř vstávalo - respektive jen mýmu bráchovi, který jel ještě přes vjezd na okruh rozespalý ve spacáku na předním sedadle.Neděle - Silverstone - Ford Fair
Ještě večer jsem zavelel že v 6 budík a odjezd! Nakonec jsme udělali dobře, nezdá se to, a ikdyž k okruhu vedou tříproudovky - jak chcete nacpat něco kolem 5000 aut do areálu dvěma bránami za cca 2 hodiny. My měli to štěstí, že vstali hodně brzy a hned jeli tam. V řadě jsme stáli cca mezi vůbec prvnimi 20-ti auty. Dokonce se prý stalo vůbec poprve, že otevřeli ještě asi o 40min dřív, než měli - takže jsme v řadě stáli snad ani ne 10minut.
Vjíždíme dovnitř - ono se to fakt stalo! Jsme tady! Na zrcátku nám visí označení, kde budeme mít vystavené auto uvnitr mezi ostatními. Nedá se, než prostě uznat a smeknout, jak perfektně to bylo zorganizováno uvnitř. Hned si nás rozřadili, kam máme jet, takže během asi 3minut, jsme byli na svých místech. Prostě palec nahoru. Vzhledem k tomu, že jsme byli uvnitř, vůbec mezi úplně prvními, měli jsme výhodu, žádná fronta na jídlo, žádná fronta na wc. Takže jsme se uvelebili ke snídani, kdy mezitím, co jsme jedli jsme viděli na hlavní tepnu která vede na most přes část trati - takže všechno co příjíždělo dovnitř, nám jelo přímo před očima. Člověk by neměl přehánět a měl by vždy stát nějak soudně nohama na zemi, ale těžko se to popisuje, když to nevidíte každý den, respektive, když to nevidíte nikdy. Takže mezitím, co jsme jedli, kolem nás jezdily Fiesty a Escorty od prvních generací ve stavu těžko věřícím. Za ním přijíždí první Sierry...občas proletí Focus RS MK1, za kterým od nikud přiletí Escort RS Cosworth...po chvilce klidu a uklidnění všech turbodmychadel - projíždí Cortiny, Granady, Mondea....zkrátka slušný rozjezd.
Náš hlavní cíl byl, ale rychle přejít k depům, protože jsme měli zájem, projet se po Silverstoneu! Už po cestě jsme zjistili že se otvíraly online registrace, ale ty jsme bohužel nestihly. Každopádně, angličan je vždy přátelský a napsali nám e-mail, že online registrace je již plná, ale na místě na okruhu to vždy jde - ale hold - kdo dřív příjde, ten pojede! Takže jsme využili toho, že jsme tam byli mezi prvními a šli pohlavě přímo do toho. Před námi bylo jen pár lidí a soupiska byla velká. Takže to vypadalo nadějně. Hned u stolku s registrací začaly první černé myšlenky. Musíme mít helmu - tu jsme si nikdo samozřejmě nevzali - nevadí - angličaj ne vždy připaven - helma se dá půjčit za 15 liber. Jizda je 20minut a stojí 30 liber. Sere to pes! - My to chceme! Takže vyplněna registrace a po pár malých jazykových bariérách jsme to nakonec zvládli. Mezitím za mnou přišel Mates a řekl mi že o pár dep vedle je něco, co bych měl určitě vidět, ale o tom trochu později. Kuba, Já + brácha ( kterému bylo blbě, tak jel jako spolujezdec) jsme měli jízdu v 9:20 a briefing v 8:20. Mates94 měl jízdu po nás v 9:40.Vše klaplo, dostali jsme pásky, šli jsme na briefing, kde jsme zjistili, že jsme ve 3 v angličtině dobří jako 1 instruktor
Každopádně vše bylo jasné. Popravdě, okruh byl zkrácený, na jednoduchou variantu - ale upřímně, ani mě to moc nemrzelo, protože chápu, že při tom počtu těch jízd, by se to jinak nedalo. Honem pro helmu, honem pro auto, papírky na oknam všechno do kufru a hurá do depa, do kterého se najíždělo za Medical Centrem.Stojíme v řadě a čekáme až jízda před námi skončí - mezitím přijel za nás nádherný červený Escort "kostička" celý vyrámovaný a vykuchaný. Hned jsme vylezli se na to podívat. Před ním stál ještě jeho syn - bílá stará hranatá Fiesta - motor z ST170tky....S majitelem Escortu jsme se dali do řeči a vypadlo z něj že několikrát jel přes ČR protože býval řidič dálkové kamionové dopravy. Velmi příjemny chlap, tak jsme ho požádali, aby na nás byl na trati hodný. Hned nám oponoval, že se nemusíme bát, že mu ujedeme, že to auto je v přímce pomalé,že je stavěno na kopce na krátké převody, tak jsme to brali jako takovou tu nenápadnou podporu sebevědomí. Najednou přišel pokyn - nasedáme! Zatáhneme pás a vyrážíme. Narovinu jsem bráchovi řekl, že pro mě je takovým zážitkem a splněním snu, jen po té trati vůbec jet, takže prostě pojedu klidně jak na nákup. Bylo mi odvětěno: " To ja vole! Žádni angláni nás tady nebudou podělávat - jeď, aji kdyby jsi to měl zapichnout někde do tribuny! " Samozřejmě, myšleno ze srandy, protože co jsme se dívali tak na naší jízdě jsme byly jen tři seriová auta - naše dvě ST170 z ČR a za námi u konce řady Focus 3 generace s 1,5 EcoBoostem, jinak zbytek byl modifikován asi v pekle! Asi ve třetím nebo čtvrtém kole to Kuba trošku za rovinkou přepálil a smykem bokem vyjel z dráhy na trávu, ale bez žádných problémů, takže my stejně jako členové Top Gearu - jeli vesele dál. Pak se staly zajímavé dvě věci - Focus s EcoBoostem nám nestačil - což mě trochu dostalo, protože my byli v autě dva a s plným kufrem a navíc na obyčejných Sava pneumatikách. Na rovince bylo znát, že se mi nevzdalujeme nijak rychle, za to v zatáčkách ST170 prostě motokárově ujížděla. A druhý pro nás totálně překvapující věc. Od nikud najednou v zatáčce za nárazníkem červený Escort - ale na rovince jsme mu ujeli o vzdálenost tak 3 aut. Na brzdách a v zatáčce Escort na nárazníku - tohle se opakovalo několik kol, než jsme trochu zjistili, jakou stopou jet a pak už jsme co několik posledních kol Escortu pozvolna ujížděli. Abych se vrátil k zmíněné bílé hranaté Fieste s ST170 motorem...Krásný příklad - váha/výkon. Jeli jsme na rovince cca 170-180km/h - zleva nás ne, že přejdela, doslova proletěla Fiesta....Brácha hned spustil: " Ku*va co děláš? Jeď vole! " - s klidným svědomím, a plynem zatlačeným až v tapci jsem jen odvětil - " Víc nejedem " ! Šachovnicová vlajka a my míříme do depa. Našich 20 minut uběhlo hodně rychle a člověk by si to nejradši zopakoval, ale v duchu příjemný pocit, máme splněno, jeli jsme po Silverstonu, užili si to a teď můžeme jít a zkusit toho projít co nejvíc. Jediná škoda, že Mates měl jízdu hned po nás a jel bráchovým autem, takže jsem mu auto předal v podstatě s horkýma pneu a horkýma brzdama..Myslím, že moc času v depu nestrávil, aby to trochu schládlo, ale věřím, že si to užil i tak. Myslím, že jsme se potom všichni potkali s takovým stejným dojmem - spokojení a to co jsme čekali, že si tam moc neškrntem
Auta jsme tedy vrátili zpátky na místo a šli se dívat co všechno jsme doposud neviděli...Od zaparkovaných aut, včetně našich vycházíme vpřed neznámému, nevídanému. Hned u mostu - např. Sierra ve verzi pickup, vedle ní limitovaná serie Sierra V8 původně pro africký trh...Jdeme dále a přecházíme most nad tratí, kde pod námi doslova prolétávají Fordy. Jdeme směrem k depům....staré Cortiny v naprosto ukázkovém stavu, mezi nimi i pár dochovaných originálních Lotus Cortina jak jinak, než na značkách. Následují Escorty MK1 a MK2, Capri s motorem YB Cosworth...a mezi těmito skvosty i červená kostička, která s námi jela jízdů na okruhu. Blíže k depům - naproti nim stojí zástup Focusů RS MK1. Byl pro nás takový svátek, když se v Ostravě vyskytlo celkem 8ks díky rOmikovému nápadu ke příležitosti výročí 20let od výroby. Tady to bylo jiné - jako u dealera Ford před 20ti lety. Zástup legendární předokolky o minimálně 50-ti kusech vedle sebe ve dvojřadu, který ukončovalo známé růžové eReSo. Za eReSy pokračoval zástup Focusů ST170. Byl jsem zvědavý, jestli dorazí i nějaké varianty kombi. Pro mě překvapení - že jich pár opravdu bylo a pro mě do té doby neviděné ST170 kombi ve stříbrné barvě.
Pořád mě to ale táhlo opětovně do depa. Po cestě do depa vidíme stát bílý Escort RS Cosworth a červený Escort RS Cosworth upravovaný od italského specialistu na Cosworthy Oppligera s hodně velkým turbem Borg Warner. Dále na place stojí ona známá placka, bestie skupiny B. Ford RS200 - kdo by byl překvapen, samozřejmě na značkách. Také jsme našli místní zběsilý Focus Mk1 Combi od Howea. Překopaný na 1,6 EcoBoost z Fiesty. Auto hodně zajimavé z blízka a hodně fungující na trati. Teda, když zrovna jede, protože chudáka Howea dotáhli před depo po tom, co totálně rozthal přední slick. Takže se vyměnilo kolo a pokračoval v další jízdě. Na place jsme viděli další zajímavý projekt. Focus MK1 ST170 - přestavěný bodykitem na RS. Motor 4,0 V8 Toyota/Lexus, dvě turba Td04 z Volva S60, převodovka z BMW a zadní náprava z Nissanu 350z s diferenciálem s omezeným prokluzem. Výfuky v prahu před zadním kolem a to vše v červené barvě, a ano, na značkách.
Kousek od Focusu MK1 V8 stál Ford Mustang nýnější závodní skupiny GT4. Na první pohled strašně monstroózní auto, od pohledu těžké a vidlicová V8 pod kapotou. Říkali jsme si, jak to asi může jet. K tomu se ještě vrátím v návaznosti o něco později.
Už jsem v depu! Pro mě totální překvapení a vůbec vrcho celého Ford Fairu. Než jsem tam jel, tak jsem doufal, že někdy uvidím na živo Sierry RS500 Cosworth , ale nečekal jsem že uvidím mojí srdcovku v barvách Kaliber, kterou stavěl a pilotoval sám Andy Rouse, asi vůbec nejslavnější závodník BTCC. kousek od ní pro změnu Sierra RS500 Cosworth od Eggenberger jako jediná ( ikdyž původně samozřejmě černá ) ve světlých barvách Bastos, která vyhrála 24hodinovku na okruhu ve SPA, se kterou jezdil Gianfranco Brancatelli. Jedna z mála levostrancýh RS500. Za okny obou závodních legend papírky s pořadovým písmenem a číslem - takže budou jezdit na trati! K tomu ale později. Pro mě opravdu splnění snu. Stojím u Andyho Sierry a je zvláštní jí pozorovat. Byl to vůz ze sezóny 1989, který sice nebyl tak úspěšný jako ten v sezóně 1988, ale ne o moc. Na první pohled je poměrně dlouhá, až Vás zaskočí jak je úzká a nízká. Závodní verze už měla 17" kola na 3dílných křemíkových BBS ráfcích a pochopitelně na slickách. Byl jsem jako u vytržení, když mi majitel po otázce, jestli mohu nakouknout dovnitř spojeně řekl "Yes, of course" a mohl to vidět i zevnitř. To nejlepší na závěr - stojím přímo před motorem a jen žasnu. Dvoulitrový motor, dvě vačky, 4 válec a turbo T04 natlačené k 2,5 baru a výkon 560koní....Je prostě šílené, že s tím v dobách slávy dokázali jet 189 mph/h ... Okolo tohoto auta jsem stepoval nejvíc a něchtělo se mi od něj vůbec odcházet. Paradoxně, nakonec jsme se k němu vrátili ještě jednou, prostě u mě, to ani jinak nešlo:) Dalo by se v tu chvíli říct, že kdyby jsme po tomhle setkání museli už odjet, já bych odjížděl spokojený a klidný se spokojeným úsměvem!
Na chvíli jsme se rozhodli, že si půjdeme sednout na tribunu, protože slunko sviňa pálí i v anglii a chtělo to trochu stínu a odpočinku. Takže jsme sledovali, co všechno se na dráze ukázalo a jaké to byly zvrácenosti. Sedíme a v podstatě to bylo dost často opakující se podívaná. Hromada Focusů RS MK2, Fiesty ST150, ST180 a ST200, občas něco hodně starého s nedobovým motorem
a pak to přišlo. Rachot jako blázen a z ničeho a od nikud vyletěl Mustang GT4 zmiňovaný výše. Na tribuně na chvíli zavládlo ticho a pak ovace. Upřímně nepamatuju, kdy jsem viděl na okruhu něco tak rychlého, vážně rychlého a přesného. Zatáčky podél obrubníků to jelo jako z učebnice a bez výrazného zpomalení. V této jízdě se mihnul i bílý Escort RS Cosworth, obě auta byly kousek od sebe. Bylo vidět že se ho drží co může, ale Mustang kolo od kola zrychloval a každým kolem byl mezi nimi větší a větší rozestup. Ale celá tribuna musel vzdát hold, protože majitel Escortu byl asi naprostý srdcař. Do zatáček posílal Escorta za Mustangem na plný plyn tak, že jsem poprve viděl Escort RS Coswort jet smykem bokem a ještě po třech kolech na slickách Prostě palec nahoru!Jízdy pokračovaly během celého dne, takže jsme šli dál po okruhu sledovat, co vše ještě můžeme vidět. Za zmínku stojí určitě stánek hlavního sponzora Mountune. Stály se tam velké fronty v turniketech na prodej dílů - a že to tam chvíli vypadalo, jako kdyby ty věci dávali zadarmo. Za menším hloučkem lidí - závodní verze Ford RS200. Jdeme dále - nacházíme místo se stánky s občerstvením a autokosmetikou. Před ním stojí stará hranatá Fiesta - s motorem YB Cosworth a Turbem T04, přestavěnou na zadní náhon. Majitel patrně šílenec. Asi po další půlhodině procházení mezi zajímavými kousky, které byly různě zatoulané - jako třeba pár Focusů RS MK1, které nestály u hlavního dvojřadu. Co jsme tak pochopili, tak jsou určité zóny, kde jsou určitá auta pospolu a pak ještě zóny, kde jsou kluby. Takže proto se kolikrát objevily auta různě rozházená. Ale bylo to svým způsobem takové pestřejší a vlastně dopředu nikdo nevěděl, co tam bude stát. Po chvíli vidím první Sierru RS Cosworth v bílé barvě a 3dveř s ploutví. Není to RS500, ale první civilní třídveř. Vedle něj Saphire RS Cosworth. Oba kousky přepečlivě umyty a naleštěny. Kousek od těchto krásných kousků procházíme místem, kde byla burza s díly, stánky s různým oblečením, nálepkami, kosmetikou, díly, modely autíček až po občerstvení. Na chvíli odběhnul Mates - ikdyž tam nebylo tak přelidněno jak jsem čekal, během pár vteřin byl pryč. Za chvíli se objevil, drapnul mě a že se asi poseru! - No skoro ano, Ford Capri, ale překopaný dobovým týmem DRM (předchůdci DTM) Zakspeed. Takže na place stál Ford Capri Zakspeed Turbo. Upřímně bych tohle čekal spíše mimo Anglii, ale tohle mě dostalo! Byly dvě varianty motorů - 1,4 Turbo 480koní 9200 ot/min a 1,7 Turbo něco přes 600koní a stejně točící se nesmysl...Přiznám se, že nevím která jednotka v tom byla, ale bylo to šílené, vidět to na vlastní oči a z blízka. Auto z trubek o váze kolem 800kg s takovým výkonem. Masivní bodykit a pod dlouhou kapotou malý brutální mixér, který ve své době neměl konkurenci. Takže zase zpět nohama na zem a jde se dál. O kousek dál nám zase předvedli angličani zlaté ruce a lidovou tvořivost. Focus RS MK2 Cabriolet... To už se po sobě díváme, jestli nemáme úpal, ale tam to asi krom nás 4 nikoho ze židle nezvedalo. Pomalu jsme dostávali hlad, takže jsme se odebrali směrem ke stánku. Po cestě nacházím první Sierru RS500 Cosworth v originál verzi, ale místo T04 bylo turbo Borg Warner. Přicházíme ke stánkům na anglický cheesburger, který byl snad asi nejlepší, jaký jsem kdy jedl, až na uřvanou prodávající, která byla jako papoušek a v okruhu stánků jsme slyšeli jen ji a její " Next please! " . Nicméně sedímena u stolu a díváme se na Mustang Shelby GT500 Eleanor...Po jídle jsme pokračovali v procházce dále. Na jednom place bylo asi 20kousků Fiesty ST200 v šedé barvě. Po cestě vidíme palouk, kde z dálky září oranžová asi 80ks ST Focusů MK2 a MK3, nacházíme Escorty, Mondea, Escorty ve verzi kurýr, Sierru pickup. Mondea ST220....bylo toho tolik, že se to nedalo ani všechno zapamatovat a fotit.
Každopádně se blížil čas, kdy na trať měly vyjet Ford jak motorsportu, tak i závodních skupin. Takže jsme běželi na stejnou tribunu a byli zvědaví, co všechno uvidíme jezdit. K mému očekávání bohužel Andyho Sierra nestartovala - důvod netuším, ale Bastos Sierra byla na místě a čekala na vjedz na dráhu. Nakonec byly RS500 z BTCC seriálu na trati 3. Bastos, Sierra týmu Trackstar se kterou jezdil Mike Smith a červená Sierra v Shell barvách tuším původem Chris Hodgetts. Za nimi několik Focusů RS MK2 , bílý srdcař s Escort RS Cosworthem, několik přefouknutých Fiest ST180 a v neposlední řadě Mustang GT4 a poslední Ford GT s V6 EcoBoostem. Tak jsem byl zvědavý, jak to tam bude vypadat. Bylo se na co dívat, soubojů byla hromada a bylo zajímavé sledovat staré a nové auta a rozdíly mezi nimi. Fiesty řádily neskutečně a v první zatáčce za rovinkou přímo před námi jely všechny vždcky po 3 kolech - asi charakteristický znak. Během těch 20 minut se dalo říct, že nejvíc řádil Mustang. Sierry jezdily rychle, ale spíš jely pro diváky, protože nakoukáno mám BTCC z jejich éry dost a nějak se mi to nezdálo. Ford GT jel vyloženě pro diváky a velmi opatrně. No pozornost celé tribuny se začala odebírat na Mustang vs Sierry. Trackstar a Shell se snažily, ale na Mustang nestačily a ten se postupně blížil k poslední Sieře Bastos. Tak jsme byli zvědaví, co se bude dít. Nastalo to, co se očekávalo. Mustang Sierru dojížděl kolo od kola, až jel za ní v podstatě za nárazníkem. V tuto chvíli mi brácha řekl: " Jako Sirka letí neskutečně, na to jak je to starý, ale ten Mustang jí v dalším kole dá!"
Slyšíme Mustanga a z roviny vyletěla Sierra a za ní nalepený Mustang. To jsme nikdo nečekali. Při najíždění do zatáček bylo vidět, že Mustang je totálně někde jine, na druhou stranu pro srovnání - přesně 35 let technologie dělí tyto dvě auta. V zatáčce na další rovinu je vidět, že Mustang má výjezd o hodně lepší a rychlejší a brácha opět soudil " Teď už jí dá!". Přiznám se, že to jsem už čekal i já....No a oba jsme se STrašně spletli. Ozval se rachot brutálně naběhlých otáček, plamen z výfuku! A já už byl doma! Sierra jede naplno! A to stejné znovu, rachot, plamen a Sierra od Mustangu zmizela na délku dobrých dvou aut. Na tribuně to vypadalo v ten moment jako na nějakém fotbalovém zápase! Další kolo se neslo úplně stejně jako přes kopírák a pak ještě pár kol, než byla šachovnicová vlajka. Jen jsme kroutili hlavama. Rychle jsme se přemístili z tribuny zpátky do depa, kde už se Sierra chladila a chystali ji na odvoz. Tak jsme ji stihli ještě omrknout, vyfotit as úžasem hledět při navijákování do podvalu na to staré železo, které má pořád po 35-ti letech co předvést!
Jelikož se už pomalu blížila 17-tá hodina, bylo na čase rychle doobejít co půjde a co zbylo na place. Protože Už kolem 16-té hodiny se začaly auta postupně odebírát k odjezdu. Přece jen je to neděle a někteří přijeli z různých koutů, tak aby se asi vrátili rozumně domů. Byl to najednou smutnější pohled, protože tam bylo nějak moc místa, ale za to, bylo zase fajn sledovat auta v řadě při svým způsobem majestátním odjezdu.
Nakonec se nám poštěstilo a hlavně pro mě třešnička na dortu - přímo kousek od nás zaparkoval nějaký majitel svoji krásnou a naprosto sériovou Sierru RS500 Cosworth v černé barvě. Naprosto čistá, bez poskvrnky a naleštěná. Kousek dál stojí další Ford RS200. U posledních ještě nesklizených stánkařů kupujeme suvenýry různých modelů autíček a pomalu se nuceně odebíráme opět na most,abychom se dostali na druhou stranu okruhu k autům. Ještě s odřenýma ušima stíháme oficiální shop Silverstone, koupíme nějaké hadry a drobnosti a směle k autu. Mentalita všech odjíždějících byla naprosto na jiné úrovni. Byli předem požádání, aby se negumovalo a nedělaly se žádné blbiny, aby mohli organizovat další ročník na stejném místě. Všichni tohle dodrželi. Pravda, trošku sjem doufal, že uvidím na živo něco ve stylo Ford Cars Leave Meeting , na druhou stranu, všichni se tam řídili pokyny, tak jak se po nich požadovalo a za to jim patří velký pacel nahoru. Obecně celkově po celém areálu nebyl nikde žádný stánek s alkoholem, ale bylo několik míst, kde si člověk zdarma mohl načepovat pitnou vodu a údajně kluci viděli projít dva policajty, já je teda neviděl, ale nikde žádná security, prostě nic. A nebyl žádný konflikt, všechno proběhlo tak v klidu, až mě to skoro až děsilo. Takový jeden velký, opravdu velký rodinny nedělní den. Bohužel byl čas odjet z okruhu pryč. Sedáme do auta, pomalu se zbytkem kolony odjíždíme, zastavíme pod posledním poutačem " Thank you for visiting Silverstone" na posledních pár fotek a hurá hledat místo na spaní a ráno směr Dover na trajekt do Calais.
Místo na spaní nakonec nalezeno kousek za Silverstonem někde u pole, takže poslední pořádná zapíječka se spokojeným pocitem, že jsme to fakt zažili. Ráno jsme se přesunuli do Doveru, kde jsme zašli na pláž k moři a následně už jen čekání na trajekt. Za bílého dne jsou útesy Doveru moc pěkná podívaná. Obvzlášť když už plujete kousek po moři. To nejlepši za námí, teď už jen pár bodů po cestě domů k dokončení našeho eurotripu. V Calais jsme si chtěli zajít na normální jídlo, protože tlačit do sebe několik dní za sebou pořád McDonalds je takové řekněme slušně i zdravým střevům už nepříjemné. Takže jsme dojeli do Calais hledat restauraci. Jinými slovy bylo pondělí 15.8. a všechno zavřeno. K naší smůle byl totiž státní svátek a jediné, co bylo otevřené byl Subway...takže sice změna, ale vlatně nic. Po jídle byl úkol jasný - dostat se Z Francie , přes Belgii, Nizozemsko a Německo domů. Tohle jsme zvolil schválně, aby jsme si mohli odškrtnout v pomyslné tabulce další státy, kde jsme nohou nevkročili. Zastávka byla v Belgii v Brugách, pak Nizozemsku kdesi těsně před hranicemi s Německem a pak jsme dojeli do Kolína nad Rýnem, kde jsme ve 2 ráno usoudili, že by bylo možná dobrý se trochu prospat. Takže budík na 6h ráno a vyrážíme směr domov. Německem se projíždělo v celku pěkně a samozřejmě, že jsme si nemohli odpustit vyzkoušet neomezený úseky. Za nedlouho jsme byli zase v Rozvadove a frčeli dál ažna Rohlenku. Zde se naše cesty s Kubou zase rozdělily. A my pokračovali do ProSTějova. Paradoxně, za celou tu dobu a těch několik dní - ani mráček, nebo hnusné počasí, z čehož jsme měli největší hrůzu, protože anglie a její počasí to je loterie jak hrom, ale všechno vyšlo až po Vyškov, kde nás chytla pěkná bouřka, ale to už nám bylo jedno - kousek od domova a všechny ty zážitky, dojmy a vzpomínky tohle pokazit nemohlo.
Jak to celé zhodnotit? Pamatuju slova rOmika ať tam nejezdíme, že budeme jak spráskaní psi. Mylsím, že jsme všichni tušili, co asi uvidíme a z větší části to tak bylo a opravdu otřepaná fráze - je to úplně jinej svět! Ale lidi jsou tam milí, komunikativní, přátelští a vstrícní. Organizačně to bylo naprosto bez chyby. Žádnej tuning sraz - prostě co tam bylo upraveno, nebo předělno tak poctivě, nebo na úrovni. Potěšení taky v tom, že auta cestu tam i zpět zvládla absolutně bez problému a na dálnicích nás překvapila spotřebou. Myslím, že všichni jsme byli velice spokojeni...Prostě 10/10 !
Přikládám pár vybraných fotek. Ti z Vás, kteří měli takovou výdrž a dočetli to až sem jistě pochopili, že jsem víc na starší auta, než na novodobý, a proto na fotkách nic moc novýho vlastně není. n adruhou stranu, nový Fordy jsou dnes skoro všude a tyhle starý klasiky tu naopak proti nim, my nemáme, nebo nevídáme vůbec.
uz to ctu a koukam hodinu 
konecne neco co potesi na dusi, ZAHRY 
Některé kousky byly vážně úplně perfektní. Když pak vidím, že se Sierra RS500 COsworth už šplhá v origo perfektním stavu přes 100 000 liber - to je prostě extrém